Pivní příběh 

Věděli jste, že pivo se začalo vařit již v 7. tisíciletí před n. l. v Mezopotámii? Zásluha za tento skvělý a chutný nápoj, se právem připisuje starověkým národům a to konkrétně Asyřanům, Babyloňanům, Akkadům a Sumerům. Ne nadarmo dala tedy pivu život oblast úrodného půlměsíce. Zajímavostí je taktéž, že v této době bylo vaření piva technikou a doménou žen. Skutečný rozvoj piva měl ale teprve přijít, protože sumerské pivo se připravovalo pouze z ječného chleba a sladu, bez použití chmele, který v té době nebyl znám.  

Zlom a skutečnou pivní revoluci zaznamenal rok 1517, kdy vévoda Vilém IV. Bavorský vydal "Reinheitsgebot", tjn. "záruka čistoty", což byl dokument, který upravoval surovinové složení piva pouze na chmel, slad, kvasinky a vodu. Dalším průkopníkem se stal Louis Pasteur, který v roce 1876 vydal dílo "Studie o pivu", které do detailu pojednává o technologické přípravě a využití filtrace a pasterizace piva. Ve stejném roce vzniká první velký a průmyslový pivovar, americký BUDWEISER. 

České pivovarnictví má dlouhou historii, která sahá až k nejstaršímu pivovaru na našem území v Břevnově, založeném v roce 993. Největším rozkvětem se stalo 12. století, kdy kníže Vratislav  II. povolil vařit pivo komukoliv na území českého státu. Opět se tímto umem honosily ženy, které pivo vařily v mnoha domácnostech, profesionalizací pivovarnictví poté později došlo přidělením várečného práva a práva mílového. Silná pivní kultura se v české společnosti odrážela vznikem sladovnických cechů, které sledovaly a udávaly technologické a surovinové trendy, jakožto i rozvoj vzdělání v tomto oboru. Konec středověku taktéž znamenal silný rozvoj městských a klášterních pivovarů. Českými průkopníky byly dozajista sládci Ondřej Poupě a Josef Groll. První zmiňovaný udělal mnoho změn v používání sladu a chmele, taktéž na sklonku života založil v Brně pivovarnickou školu. Josef Groll je dnes již legendární postavou především plzeňského piva, protože roku 1842 uvařil vůbec první "škopek" piva Pilsner Urquell. 
19. století se stalo zlatým věkem piva a to především toho českého. Průmyslový rozvoj znamenal vývoz do více než 400 zemí světa. První světová a druhá světová válka znamenala kolaps tuzemského pivovarnického rozvoje. Spousta z městských a klášterních pivovarů zaniklo a již svou činnost neobnovilo. Za socialismu došlo k dlouhodobé stagnaci, ovšem stále jsme dokázali udržet poměrně solidní objemy vývozu. 

Po roce 1989 došlo k privatizaci pivovarů a přísunu zahraničního kapitálu. V důsledku těchto jevů, je dnes posledním "českým" pivovarem Budějovický Budvar - tedy průmyslového typu. 

Poslední desetiletí ovšem zaznamenalo nárůst minipivovarnictví, které si v české společnosti získává stále větší oblibu a má stoupající trend.